Když budete mít něco na srdci, neváhejte a pište. Komentáře k mým článkům, úvahy nápady i otázky. Pokud budete mít dotaz vyžadující delší vysvětlení souvislostí, napíšu to jako článek a k otázce dám na něj odkaz. Potěší mne i třeba jen pozdrav. Je to důkaz, že jsou mé stránky čtené.

E-mail jsem poslal.

Dobře rozumím tomu, o čem v článku píšete.
"Náhoda" přispěla k tomu, že jsem se octla na erotickém serveru. Mou první reakcí bylo naprosté zděšení z totální zkaženosti lidí, kteří tam bezostyšně vystavovali na odiv nejen své genitálie, ale se zjevným potěšením psali o sexuálních praktikách, o kterých jsem já něměla ani ponětí, přestože už docela dost pamatuji.
Nicméně jsem tam narazila na spřízněnou duši, která tam stejně jako já zabloudila "náhodou", abychom se potkali, a začala jsem server navštěvovat dosti pravidelně. Brzy jsme zjistili, že na rozdíl od všech kolem jsme oba "normální", ale na chatu tohoto serveru jsme se scházeli dál. Z řady těch divných lidí se vyklubali inteligentní společníci, se kterými byla nejen legrace, ale dalo se povídat i o docela vážných a zajímavých věcech.
Dnes už spolu několik let žijeme, ale když jsme z pracovních důvodů partnera odloučeni, trávíme spolu čas na uvedeném serveru dál.
Už mě tam nic nepohoršuje, spíš překvapuje, když se stále ještě občas objeví něco, o čem jsem neměla ani potuchy.
Proč o tom ale píši. Vždycky jsem tvrdila, že by nás měla naše rozdílnost těšit, protože nás obohacuje o obzory, ke kterým sami z různých důvodů nedohlédnem. Po této zkušenosti mám pocit, že lidské rozdílnosti rozumím ještě o trochu víc. A těší mě, že nejsme všichni stejní, i když i já jsem ráda, že jsem spíš tzv. "normální". Je to totiž o mnoho jednodušší.

Jiří, jednu větu bych měla. Říkával ji můj dědeček, který se dožil osmdesáti let ne proto, že kouřil, ale přestože kouřil. Měl asi hodně tuhý kořínek.
Když ho babička nabádala, aby přestal, potutelně se usmál a prohlásil: " Jeden kouřil a umřel. Druhý nekouřil a umřel také. Tak to si raději zakouřím." A bylo to.
Také tvrdím, že chci umřít zdravá, čímž se ovšem dostávám do role podivína, protože umřít se musí na něco a ne jen tak.

Krásný článek,poučný.Musí to být zážitek,vidět a zažít respekt člověka k člověku,a o to víc,pokud pro jiné jsou daní jedinci "divní" né-li přímo "úchyláci".A co si budeme povídat,mnozí lidé se nedokáží respektovat ani když jsou "normální".A kdo vlastně udává to,co je a není normální??mnoho otázek....pro mne platí,respekt k úchylkám,pokud nezasahují do mé svobody,pokud oběma partnerům vyhovuje sado,ať si jej užijí,pravda,na veřejnosti bych se na to dívat nechtěla.Ptám se spíše,proč všechny různé "jinosti" vznikají????A co se týče jedné z odpovědí o "konvenci"a oblékání...více nežli obojek a pouta v soukromí mne děsí,že mou dceru nepřijme kolektiv ve škole,tedy veřejně, třeba jen proto,že nemá značkové oblečení,které ji nemohu pořídit,kde pak má hranice "konvečnosti"...uff...mnoho otázek:-):-) objímá a přeji krásný den

Zdravím pane Libánský!
Zajímalo by mě, jak se člověk stane šamanem. Narodí se tak, získá to během života nebo ze seminářů? A jaký má šamanismus význam pro dnešní svět? Děkuji. I

Když někdo jede na turistický výlet na setkání se šamany do exotických krajin, šamanem se nestane. Musí mít schopnost vidět věci určitým způsobem. A musí být na určité věci citlivý. A musí mít určitou morální úroveň. A třeba se rozhodne to rozvíjet a zabývat se tím víc než jiní. Přijdou na řadu knihy, životní prožitky i semináře. Význam šamanismu těžko popsat na tomto prostoru. Tak jen krátce. Šamanské léčení pochází z dob, kdy léčitel měl k dispozici jen pár kořínků, bylinek a bílou hlínu na rány. A léčil úspěšně. Využíval samoléčících schopností člověka. Šamanský pohled na svět je opakem současného vývoje. Šaman ví, že jsme součástí přírody a tohoto světa. Součástí, nikoliv pány, jak si mnozí myslí. Šaman ví, že světů je víc a dovede do nich vstupovat, nebo nahlížet. Všechno se vším souvisí a tvoří jeden celek. Dokáže získávat informace, které poskytuje jakési kolektivní vědomí lidstva. Šaman zná význam rituálů. https://www.i60.cz/mezi-nebem-a-zemi.html Šaman je psycholog, který léčí ne následky, ale příčiny psychických poruch. Je toho víc. Ale vždy šamanismus nezapomíná na duchovní rozměr světa a dějů v něm. Šamanismus pochází už z dob jeskynních lidí a praktikuje se na celém světě dodnes. A když lidé v prakticky totožné a nezměněné formě dělají totéž po statisíce let na všech kontinentech, něco asi na tom bude. Jsme my tak dokonalí, že to nepotřebujeme?

Jak porozumět tomu, že šaman přednáší o tom "Proč Bůh stvořil člověka"... Možná "věřící" šaman odkojený církví...?
Děkuji za reakci.

Milý Jirko "Georgi". Mňo, přemýšlím, co k tomu napsat. Co z toho vznikne... Asi něco úplně mimo, bez hlavy a paty. Takové volné psaní, řekl bych. Je zvláštní pozorovat, jak se názory na různé úchylky polarizují. Na jedné straně stojí konzervativci, kteří tvrdí, že něco takového je zcela nenormální. Takoví lidé by měli svoje touhy potlačit, protože to neodpovídá konformnímu a většinovému způsobu života. A pokud jim to nejde, patří někam jinam… Na straně druhé táboří vojsko liberální. Projevte své touhy, nenechte se svazovat konvencemi. Žijeme ve svobodě, máte na to nárok. Samozřejmě, že názorová škála je mnohem širší, ale v zásadě spatřuji tyto dva pohledy (které se ve výsledku vzájemně kombinují). Vím, že článek upozorňoval na něco jiného. Vyprovokovat k jinému pohledu na normalitu. Nicméně jsem se pokusil zamyslet právě nad tou svobodou. Pokud se někdo bude procházet po rušné ulici jako kůň, pravděpodobně se nic významného nestane. Spousta lidí se otočí, usměje, budou slyšet slova jako „recese“, „reklama“, možná i „magor“ nebo „Chuchle“. Že prý je mu v tom dobře, tak ať si tak chodí. A co latexová kočičí dáma? Osoba v průhledném igelitu? Co když by někdo rád chodil nahý? Koho co bude pohoršovat? Já bych rád chodil v brnění, rád bych byl temným rytířem. Třeba s kroužkovou košilí, železným kloboukem, mečem u pasu. Bylo by mi výborně. Možná ale jen do té doby než by se lidé začali dívat skrze prsty. Popravdě, dívají se často. A to jsem ve svém vysněném obleku nevyšel ven ani jednou. No a co kdyby mě napadlo jít někam třeba v černé uniformě, v kanadách, v helmě? No proč ne, když je mi v tom fajn. Má to ale háček. Na nadloktí je vidět červená páska se svastikou. Je mi skvěle, mám moc, jsem někdo víc. Jak přijmou ostatní tohle? Jak je to tedy s tou svobodou? Můžu nosit cokoli jen proto, že je mi v tom dobře? Nemyslím. Ačkoli žijeme v čase uvolněném, norma by měla zůstávat. Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhých. Konfuciáni se snaží chovat tak, aby se ostatní nemuseli svých práv dovolávat. Bude tedy hlavním měřítkem má svoboda nebo svoboda celého společenství? To jen tak, že mě přepadla myšlenka. Asi jsem ji rozepisoval zbytečně. Každý přeci nějakou úchylku máme, ale každý určitě také víme, kde naše hranice jsou. …