Můj syn a kapitalismus.

Můj syn se narodil těsně před revolucí. Demonstrace po 17tém listopadu absolvoval se mnou v kočárku a do cinkání klíčů chrastil chrastítkem. Jeho dětství tedy padlo do období privatizace. I když registrované na mé jméno, některé akcie dostal. K tomu i vysvětlení o principech kapitalsmu, respektujícím soukromý majetek, jehož výše je závislá na schopnostech a pracovitosti jedince či společnosti. Z úst pana Klause a ostatních to znělo moc hezky. Pamatuji se, kolikrát synkovu stavebnici Lego překrýval pravicový tisk, kde v ekonomické rubrice sledoval a slabikoval poslední zprávy o vývoji cen "jeho" akcií skláren a učil se, jak se poíčtají procenta.
A pak se to nějak zastavilo na půli cesty. Zlořády socialismu zůstaly a k výhodám kapitalismu jsme nedošli. Syn sice zůstal i teď pravicového smýšlení, ale "jeho" akcie většinou pozbyly obchodovatelnosti a pohltily je koncerny a moje tehdejší popisy úžasného kapitalismu zařadil někam mezi O Smolíčkovi pacholíčkovi a Rumcajse a Manku.

Blíží se volby. Víte koho volit? Víte o někom, kdo tuto republiku s korupčním systémem pevně vrostlým do nepřehledné byrokracie může posunout k lepším zítřkům?

Jestli ano, poraďte.

Napište mi sem: Povídáme si