Vesničan Oho, šaman a badatelé.

16.09.2012 14:22

 (Krátká šamanská povídka)

Ve vesnici na úpatí pohoří Tuo-pao žili obyvatelé skromně a hodně odloučení od ostatního světa. Všichni si vážili šamana, který bydlel v chýši na vršku v řídkém lesíku.

Také vesničan jménem Oho. Před časem mu zemřela žena. Hodně ji miloval. Zůstal v domě sám a truchlil. Čas ubíhal a Oho truchlil a truchlil, a stále mu bylo k uzoufání teskno. Vydal se za šamanem, jistě pomůže. Šaman vesničana vyslechl, co ho trápí, chvíli mlčky seděl a hleděl do mraků. Pak povídá: " Jistě máš velké trápení, tomu věřím, rád ti pomohu. Potřeboval bych ale vědět, jak přesně na tebe ten žal působí. Běž domů a vnímej své pocity. Jak svírá tvou hruď, jak na tebe doléhá před spaním a ostatní projevy. Všímej si každé maličkosti. Potřebuji, abys mi vše vypověděl dopodrobna, protože podle toho ti namíchám ten správný bylinný čaj. Čím víc detailů, tím bude čaj účinnější. Pozítří mi to povíš a dostaneš lék. Přines mi dvě slepice, chleba, tabák a jeden stříbrný surí."

Tou dobou navštívila vesnici skupina badatelů. Cílem výpravy byl především etnografický výzkum. Přiblížení života primitivních domorodců civilizovaným národům. Navštívili i vesničana Oho a vyslechli si o jeho trápení i to, že to brzo skončí, že mu dá na to šaman čaj. Čaj na smutek? To badatele s vysokoškolským vzděláním a mnoha vědeckými tituly zaujalo. Dohodli se s Oho, že mu dají tři surí, za trochu toho čaje, který dostane od šamana.

Tak se i stalo. Oho navštívil šamana, více než hodinu mu vyprávěl o svých pocitech a pak chvíli čekal na přípravu čaje. Šaman hrneček položil na zem a chvíli na čaj ještě svolával požehnání bohů. Pak dal Ohomu čaj vypít. Nenamítal ani nic proti tomu, že si Oho zbylou trošku vezme domů. Badatelé si odebrali do zkumavky vzorek. Na chemický rozbor stačí málo. Tak v laboratoři bylo zjištěno, že se jedná o velmi slabý čaj z listů rostliny Nono (Celastrus ilicinus), který zde běžně domorodci pijí na posílení organizmu. Ani nebylo očekáváno, že šaman má nějaký zázračný čaj na vyléčení smutku. To se také objevilo i ve zpracování studií, článcích a i následně v cestopisné knize. To, jak jsou primitivní vesničané hloupí. Jak důvěřují svému vychytralému šamanovi, který si z jejich naivity udělal podvodný zdroj bezpracných zisků. Zmíněný případ je toho názorným příkladem.

Oho nečetl samozřejmě nikdy nic, natož knihu. Ale byl opravdu spokojený. Nejen, že dobře prodal lok čaje, ale změnily se jeho vzpomínky na ženu. Zkušený psycholog šaman svým požadavkem na podrobnosti donutil Oha zaobírat se žalem jinak, než  doposud z nitra své duše, ale zvenčí, jen jakoby pozorovatel. Pečlivé zkoumání jednotlivých detailů bez souvislostí, při němž bylo nezbytné oprostit se od vnitřní angažovanosti, to vše zapříčinilo celkový emocionální posun ve vnímání nepřítomnosti milované osoby. Zbytek traumatizujících pocitů se uvolnil při vyprávění pozorně naslouchajícímu posluchači.  Dále už jen s láskou Oho vzpomínal na společně se ženou prožité roky a jen litoval, že jich nebylo víc. Jeho zoufalá tíseň se slzami v očích a svíravé pocity na hrudi ho konečně opustily. Nezkoumal, co to dostal za čaj. Věřil, že proti smutku.

Tedy dál se obracejí se svými problémy lidé z okolí na svého šamana tak, jako už po tisíce let. A je jim jedno, co píší vzdělaní vědci ve svých knihách.

 

Na fotografii šaman Dugar při rituálu svěcení pramene.