Mí přátelé "divní lidé".

Předváděl jsem relaxační masáže na různých beauty festivalech a prezentacích různých firem, s výrobky v této oblasti a tak jsem si vypracoval masážní styl, kterému říkám „freestyle“ a je vyloženě zaměřen na diváka. Relaxační masáž Lomi-lomi vychází z tance Hula-hula a když se to mu ještě trochu pomůže ……..

Scéna v pološeru, ozářená ohněm pochodní a blikání stroboskopu, zvuky bubnů a mystická hudba. Dvě olejem lesknoucí se těla, jedno nahé a druhé polonahé s náhrdelníkem na krku. A pak velký rituál uctívání archetypu ženy, jako pocta velkého mystéria ženství.

Ale o tom není tento článek. Podstatné je, že jsem byl požádán, toto předvedení tantrické masáže realizovat na venkovním pódiu velké víkendové akce. Za to budu mít k dispozici místnost, kterou si zařídím a ubytování a mohu tam masírovat a kasírovat účastnice akce. Kdo by to odmítnul?

Trošku jsem jen znejistěl nad účelem akce. Celostátní setkání lidí, kteří jsou trochu „jiní“. Ale když jsem se seznámil s pravidly akce, a zárukou jejich dodržování a zjistil, že se účastní i lidé, které už dlouho znám, začalo mne to nejen zajímat, ale už jsem se těšil.

Všeobecně hovorově se jim říká „úchyláci“

Lidé, kteří moc nejsou vidět. Prožívají si své hezké chvíle doma v soukromí, popřípadě v nějakých sklepních prostorách, které jsou k pronajmutí i se zařízením. A na veřejnosti o tom nehovoří. Měl jsem možnost trávit s nimi celý státním svátkem prodloužený víkend. To celé v uzavřeném prostředí, kde se navzájem většinou znají a především o všem naprosto otevřeně hovoří. Já jsem pro tyto podivné aktivity vždy pociťoval takové shovívavé pochopení. Teď ubylo na shovívavosti a přibylo věcí, které vzbudily můj obdiv. Předně si musí člověk přehodnotit, co je úchylka. Na akci byl přísný zákaz chodit oblečený normálně. Fantastická kombinace kůže, latexu, igelitu, sexy prádla, řemenů, obojků atd. Ale ruku na srdce. Kdo ví, v čem já jezdím na motorce, asi pochopí. To moje kožené oblečení, s lesknoucími se cvoky, hroty a řetězy, to se zase od některých těchto modelů moc neodlišovalo. A také když si vzpomenu na dobu, kdy jsem se zabýval historickým šermem. To se nás na pořádání bitvy sešlo několik stovek. A ve středověkém táboře v kostýmech a brněních trávili víkend. A hlavně. Bylo nám v těch krznech, škorních, kyrysech, čepcích atd. dobře. Nikdy mne nenapadlo to považovat za úchylku. A všem tady bylo taky evidentně dobře.

Další věc, kterou jsem okamžitě zaznamenal je vzájemné kolektivní přátelství a neskutečná srdečnost. Vzájemné pochopení a respekt druhého člověka jako osobnost. A to, i když ta osobnost je silně submisivní a právě je mu dobře jako pejskovi a spokojeně se rozvaluje na zemi pod stolem na zemi s obojkem na krku. Stále je okolím respektován jako osobnost. Jako nikde na veřejnosti nevypráví, jak si užil „být pejskem“, tady se nechlubí, že je největším odborníkem na onkologickou chemoterapii v republice. Třeba.

Jezdím na různá setkání esoteriků, lidí čistých duší a otevřených myslí. Setkání s těmito přáteli je vždy pro moji dušičku pohlazení a nabíjí mne to energií a chutí do života úplně neskutečně. Miluji to prostředí plné vlídnosti a vzájemnosti. Tak jsem se trošku zastyděl. Jak si myslíme, že my, naše esoterická komunita, že jsme si na přátelské prostředí vytvořili patent. Protože kde se sejdou dobří, milí a nesobečtí lidé to lze. Mohou to být pěstitelé žampiónů, parašutisté, radioamatéři, cyklisti, divadelníci, dobrovolní hasiči, fotbalisti. Záleží na lidech, ne na tom, co je spojuje.

Další věc, která mne překvapila, bylo chování zúčastněných partnerských dvojic (někdy trojic). Většinou tam chodili ruku v ruce a dívali se na sebe zamilovaně. A to i v případě, že před chvílí někde jeden druhého sešvihal rákoskou a nebo, že jeden druhého drží na obojku.  Nebo spíš, právě proto. Držení se za ruku a projevy vzájemné lásky mi zde připadlo jako jakýsi normální standard. To, že se jednalo o dlouholetá manželství a nebo partnerství mne překvapilo. No řekněte, kde se tohle vidí. Když manželé u stánku vybírají pro paní nová pouta stejně, jako třeba vybírají nové záclony, to je radost, to pozorovat. Tolik je v tom vzájemné lásky.

Potkal jsem zde i transsexuály. Normálně ven jako žena nevylezou. Tady mohou a tak si to užívají. Mají radost, když jim pochválím některou část oblečení. Když s nimi potom hovoříte, jaké mají v životě problémy, jste rádi, že jste prostě jen muž, nebo žena a nic jiného.

Také někdo je rád chvíli koněm. Oblékne se jako kůň, včetně masky koňské hlavy a postrojů, tak dokonale, že vzhledem ke své mohutné postavě se koni neuvěřitelně podobá. Způsobem chůze, hrabáním kopytem a frkáním…… kůň. A děvčata sveze, parkur skáče. Pak to ze sebe všechno sundá. Utahaný, splavený, šťastný. Nejen, že mohl být chvíli koněm, ale ještě ve společnosti přátel, kteří ho jako koně vnímali. Vzpomněl jsem si, jak při některých šamanských rituálech se mentálně měním v nějaké zvíře. Na pocity a prožitky. Co mi to dává a jak mne to obohacuje o nové emoce, vnímání, úhly pohledu. A tak si říkám, proč ne kůň. (nebo pes)

A večer u pivečka poznávám, jaký je ten kůň úžasný člověk. Když mi prozradil, kolik ho stála výroba té dokonalé koňské hlavy na míru, kam se hrabe třeba horské kolo.

Také tam byli odborníci na japonskou bondage, svazování. Učili zájemce, jak svou partnerku/ra svázat a dokonale znehybnit pomocí mnoha metrů provazů tak, aby to nebolelo a nezaškrtilo krevní oběh. A nejen bezpečně, ale i hezky. Pomocí ozdobných uzlů a dekorativního vázání a proplétání vytvoří na lidském těle dočasně skutečně úžasné umělecké dílo. A také jsem si představil, jaké to musí být, to tvořit na těle milované osoby, která se vám tímto naprosto oddá s absolutní důvěrou. Tvůrci těchto provazových kreací to skutečně chápou jako velký rituál s hlubokým významem. Když člověk pronikne do filozofie bondage, tak je to sice zvláštní, ale pochopitelné. Když si uvědomím, jak uvažují lidé, kteří neznají hlouběji tantru, nacházím v tom určitou podobnost.

Nebudu to vše popisovat. Je to jen zkušenost, o kterou jsem se chtěl podělit.

Že lidé jsou různí, a že se trošku změnil můj pohled nejen na jednu skupinu lidí ale všeobecně na lidi, kterým dělají radost věci, třeba pro někoho neobvyklé. A taky, že jsem se setkal z mnoha příjemnými a milými sadisty, masochisty, transexuály, gayi, lesbičkymi, v igelitu, submisivními, dominantními, v latexu, kůži, bondážisty a nevím ani jak se různě označují a rozdělují. (znalcům se proto omlouvám za terminologii). A opravdu u některých jedinců kožená pouta opravdu mohou posílit pouta partnerská tak, že můžeme je závidět.

Když mi k tomu někdo něco napíše, budu rád. Zajímá mne, kdo má podobný náhled, jako jsem si vytvořil já a nebo třeba to vidí jinak.

Napište mi názor, komentář: Povídáme si