Cigarety, bylinky, kuřáci a šamani.
Kouření a společnost:
Samozřejmě jako léčitel se zabývám léčením nemocí
Bohužel to, že je kouření tabáku posuzováno jako společenský jev a ne jako nemoc, velmi znesnadňuje léčení. Člověk podvědomě se chce vyléčit z nemoci a dost dobře nechápe, proč by se měl léčit ze zařazení do nějaké sociální skupiny. Naší společnosti to vyhovuje. Má neskutečně vysoké příjmy do státního rozpočtu z daní kuřáků a jejich krátkého čerpání důchodu. Zde kuřáci pomocnou ruku nenaleznou.
Pokus, který tu byl, dopadl dosti trapně. Zákon na omezení kouření se připravoval dlouho. Tuším, že 1,5 roku se scházely komise, výbory, podvýbory, poslanecké kluby, senátní komise. Probíhaly stovky schůzí sněmovny i senátu. Desítky hlasování o tom, zda se bude hlasovat. Všemu předcházely projevy ve sněmovně, interpelace a připomínková řízení. Ze všeho se pořizovaly zápisy, vytištěné pro každého poslance i senátora.
A zákon vyšel.
Možná jste si všimli cedulek na autobusových zastávkách: "Zákaz kouření". Jestli ne, je to jedno. Stejně je každý ignoruje. Na restauracích se objevili cedulky, že tam mají prostor pro nekuřáky. Ale ten tam měli i předtím. Všimli jste si nějakého omezení kouření? Já ne. Nemyslím si, že po vydání tohoto zákona by se vykouřilo o jedinou cigaretu méně.
Kuřáci mají své věty.
Problém léčení kouření spočívá především v tom, že tato závislost není jen otázkou toho, že vyvolává fyzický stimul, který potom tělo fyzicky vyžaduje. Je to závislost, která má i vlastní obranný mechanizmus, kterým se zuřivě brání vyléčení. Pracuje na psychické úrovni a je ji schopen vnímat jen nekuřák. Způsobuje totiž určitý psychický posun. Kuřák pronáší věty na zdůvodnění své závislosti, které působí tak nelogicky, až je to humorné. Je to důkaz, o působení na psychiku člověka.
Nejzákladnějšími prohlášeními jsou věty jako: „Na něco člověk umřít musí“
Ha, ha. Zasmějeme se tomu a zapálíme si ještě jednu. Nevím, zda člověk, který tohle pronese, někdy viděl umírat člověka na rakovinu plic. Jednou možná sám bude se svíjet na lůžku a řvát bolestí, budit celou nemocnici. Žadonit o další a další dávky morfia, prosit lékaře o zmírnění a nebo i zkrácení utrpení. Nevím, jak by mu bylo, když bych mu já, o hodně starší a zdravý, poklepal na rameno a připomněl: „Klídek, kamaráde, říkal jsi, že na něco umřít musíš“.
Pak si možná uvědomí „moudrost“ této věty.
„Tělo musí mít do hrobu tělo dostatečně zhuntovaný“. Fakt. I tuhle perlu jsem slyšel. Víme, jak nikotin zhoršuje onemocnění kloubů. Jednou ho možná potkám až pojedu na výlet na horském kole. Zavolám na něj: „Tak co, už máš tělo připravený do hrobu?“. Asi za mnou bude dlouho hrozit berlou.
„Kouření mne uklidňuje“ tuhle nehoráznou hovadinu slyšel už mockrát. Připomíná mi to člověka, který si do chodidla sám natluče hřebík a pak si vytahuje s tím, že když si ho vytáhne, lépe se mu chodí. Tak asi stejně absurdní. Všimli jste si, že by nekuřáci byli uzlíček nervů a kuřáci příkladní kliďasové? Co jsem se setkal s lidmi, kterým jsem záviděl jejich klid a vyrovnanost, všechno byli bez vyjímky nekuřáci. Naopak v divadle kuřák časem přestává sledovat děj, sleduje hodinky, poposedá. V jedné ruce už žmoulá připravenou cigaretu a v druhé zapalovač. Stejně tak pozoruji skupinky lidí, kteří s cigaretou a zapalovačem přešlapují u dveří před vystoupením z vlaku. To jim pak ten cigaretový kouř, který na chvíli zažene jejich utrpení, musí připadat opravdu božský.
„Když přestanu kouřit, bude mě to stresovat. A stres je horší než nikotin.“ To je podobný blábol, jako předchozí.
„Kdyby bylo kouření tak škodlivé, lékaři by nekouřili.“ Naprosto scestné tvrzení. Lékaři mají stejný mozek, tedy i stejný posun myšlení. To že jsou doktoři, nerozhoduje. Tyhle pitomosti, o kterých tu píšu, pronášejí i lidé vysokoškolsky vzdělaní.
„Děda mýho souseda kouřil celej život a dožil se šestaosmdesáti let.“ Každý kuřák zná někoho, kdo ví o takovém dědovi. O tom, co způsobilo jeho dlouhověkost, o tom můžeme jen spekulovat. Nikotin a dehet to ale nebyl určitě. Možná tu mohl být děda do více než sta let.
„Kouřím už tak dlouho, že by bylo už nezdravé přestat.“ Tohle vzniklo překroucením lékařského výroku: „ Teď už je pozdě přestat kouřit“. To vám totiž řekne lékař, při určitých typech onemocnění. Když náhle přestanete kouřit, dochází v těle k určitým změnám, které by mohly u některých nemocí způsobit zhoršení. Přestat se má, dokud je člověk zdravý a nepůsobí mu to potíže. Kuřáci si tento výrok nádherně zevšeobecnili a používají ho na podporu své závislosti.
„Stejně musíme dejchat a jíst takový svinstva, že už je jedno, jestli kouřím anebo ne.“ Co když bych tomu samému člověku řekl: „ Stejně platíš měsíčně několik tisíc na daních, tak už je jedno jestli dáš jednu tisícovku mě a nebo ne.“ Pozastavil by se nad logikou mojí věty. Přitom sám pronesl větu se stejnou logikou. Proč, pokud se hovoří o zdraví, je to jedno a v otázce peněz najednou na tom záleží. Jakých hodnot si takový člověk váží víc?
Určitě jsem nějakou podobnou větu vynechal. Pokud víte. Napište.
Šamanské kouření
Několikrát jsem byl i dotázán, jak to máme my, šamani. Kouření a různé halucinogenní trávy a bylinky. Já osobně je nepoužívám. Tělo si v případě potřeby dokáže vytvořit vlastní halucinogeny. Jsou tělu blízké, není to nic cizího. Dá se použít něco bylinného. Kdo chce si přečíst více, doporučil bych
https://www.pristav69.cz/1-68-60_Samanismus-a-drogy.htm
U nás je, doufám, možno dostat stále v trafice čistě bylinnou halucinogenní směs Euphorii. Obsahuje například modrý lotos, (posvátnou bylinu Egypťanů a Mayů), Canavalia Maritima (její sušené listy se v oblasti Mexického zálivu běžně kouří jako náhražka marihuany), Rose Californica (divoká kalifornská růže) a Chrysanthemum (chryzantéma) V návodu je napsáno, že se v pytlíku zavěsí a nechá vonět. Popravdě řečeno, zase až tak nevoní. Na vůni si koupím vonnou svíčku.
Ale každopádně to je prostě obřad. Něco účelového a vyjímečného. Je to sváteční návštěva jiných realit. A také člověk, který se nestal šamanem studiem šamanismu v Amazonii, ale jako šaman se už narodil, nemá takovou náchylnost k závislostem.
Přestat není nic lehkého
Tenhle článek jsem nenapsal, proto, aby se někdo po jeho přečtení stal nekuřákem. Tak naivní nejsem. Až pod hrozbou hodně, hodně blízké smrti se kuřák vzdá kouření. A nebo musí být hodně, hodně silná a statečná osobnost. Protože boj proti závislosti je vždy boj proti sobě. A jak víme, to jsou boje nejtěžší. Kdo to dokáže, toho obdivuji a takových lidí si vážím. Když slyším: „Ne, děkuji, už pět let nekouřím“ hned zjišťuji, kdo tu větu pronesl. Je to člověk, který dokáže vyhrávat. Já sám jsem také býval kdysi silný kuřák. Ale pak jsem si uvědomil, jak moc mi to škodí, že je nesmysl, když někdo utrácí peníze, aby byl zdravý, tak já zas utrácel peníze, abych byl nemocný. Když někdo dýchá v zaměstnání škodlivé zplodiny, dostává za to příplatek. Já je dýchám a platím za to. Jsem magor? Tak jsem přestal. Jenže já přestal a už mi nenapadlo si zapálit a vůbec mi to nescházelo. Jen jsem přestal chrchlat a vyběhl několik pater lehce bez zadýchání. Super. Ale člověka, který si protrpí období, žvýkaček, bonbónů, okousaných párátek i nehtů, třesoucích se rukou, podrážděnosti atd., toho obdivuji a má mou úctu.
Jsem svobodný člověk
Jsem rád svobodný. Pánem svého těla i mysli. Nechci nechat ovládat. Nikým a ničím. Ani člověkem, ani rostlinou, ani destilátem. Co dělám, dělám možná někdy blbě, ale z vlastní vůle a rozhodnutí, za plného vědomí a s veškerou zodpovědností. Na svou svobodu jsem patřičně hrdý.
Dopřávám si kávičku. Chutná mi. Ale stejně si občas dám několik dní bez kávy. Když zjistím, že mi kofein neschází, uklidní mne to.
Ale to už není o kouření. Takže třeba příště zase o něčem jiném.
Napište mi. (proč mám psát jen já, ať taky poznáte, že to není jednoduchý)
Samozřejmě uvítám zase ohlasy a připomínky.